Make-up po barmánsku

Ženy, děti a často i muži nalíčení světlým pudrem. To je tak typické pro Barmánce, stejně jako vyduté tváře nacpané betelovými listy a úsměv plný černých zubů.

Prastarý zvyk natírání těla nažloutlým pudrem vyrobeným z kůry stromu thanaka, chránil původně domorodce před žhavým sluncem a obtížným hmyzem. V dnešní době, a hlavně mladá generace, používá tento pudr spíš jako zkrášlovací prostředek.
Faktem zůstává však to, že v horkém počasí pasta na obličeji příjemně chladí a má i další pozitivní účinky na pleť. Zjemňuje ji a svými mírnými antibakteriálními účinky působí preventivně i proti akné.

špalíčky z větve stromu thanaka

Na ulicích a tržnicích se běžně prodávají dřevěné špalíčky a speciální třecí kameny, na kterých se za pomoci trošky vody snadno vyrobí jakési blátíčko, které se následně prsty nanáší na tváře a čelo. V obchodech lze zakoupit již hotová pasta v kelímku, ale to je spíš suvenýr pro turisty. V každé domácnosti i na každém pracovišti najdete jakýsi zkrášlovací koutek. Je to většinou stolička se třecím kamenem, polínkem thanaky, miskou vody a zrcátkem.
Toto náčiní existuje i v miniaturní (kabelkové) podobě.

Vlakem po Barmě

Vlaky v Barmě jsou opravdu zážitkový dopravní prostředek. Komu se však dělá špatně při jízdě v autě či v autobusu, tak ho nelze bohužel doporučit.
Vagóny vypadající jako z doby anglické koloniální éry, na kolejích totiž provádějí neuvěřitelné věci. Poskakují a kývají se každý jiným směrem, protože koleje mají tvar vlnícího se hada, všechno skřípe a vrzá, sedačky v Upper class se sklápějí a otáčejí jak se jim chce, takže někdy i zatoužíte po tvrdé dřevěné lavici v Ordinary class. Procházet z vagónu do vagónu chce trochu odvahy a vykonat potřebu na toaletě bez nehody, je zkouška koordinace celého těla. To vše platí i pro jízdu lehátkovým vozem. Člověk se často ocitá i několik centimetrů nad lůžkem, ale světe div se, i takto se dá usnout.

Central station Yangon

Ale žádný strach. Průměrná cestovní rychlost vlaku je pouhých 20 km v hodině, což je ta správná rychlost na to, aby mohli otevřenými okny volně proletovat motýli a hlavně je pořád na co koukat a co, nebo koho pozorovat.

Projíždíte totiž často v těsné blízkosti obydlí (příbytků bez oken a dveří) a tak se podíváte i do soukromí lidí zde žijících.
Na zastávkách a nástupištích jsou mnohdy tržnice, kde bývá zboží rozloženo i přímo v kolejišti. Vagónem procházejí prodejci s jídlem, pitím a pro domorodce s nezbytným betelem.

Circle line Yangon

Ve vlaku to prostě žije a okolní dění podél trati a na perónech vás pohltí tak, že desetihodinová cesta je nakonec pohodlnější, než být nacpaní v autobuse, který mnohdy není zase o tolik rychlejší a ještě musíte celou cestu poslouchat vytrubování klaksonu nejen vašeho autobusu, ale i všech ostatních dopravních prostředků pohybujících se na silnici. A v neposlední řadě je cesta vlakem o dost finančně výhodnější.

Pokud se člověk vydá vlakem přes hory, například k jezeru Inle, projíždí i nádhernou krajinou, kde výhled neruší ani množství elektrických sloupů a drátů a není narušena ani propletencem silnic a dálnic. Jediné dopravní prostředky v okolí jsou většinou povozy tažené volky.

Goteik viadukt

Vlak míjí spousty stůp, pagod, chrámů a soch Budhů v různých stupních zachovalosti, což je pro Barmu typické.

Ten kdo si z časových důvodů nemůže tento cestovní "luxus" dovolit, může vyzkoušet alespoň tříhodinovou okružní jízdu v Yangonu po místní Circle line.

Nicméně i železnice se začíná rekonstruovat a jestli se bude postupovat takovým tempem jako v ostatních odvětvích, nebude na tomto článku za pár let nic pravdivého.

Přestávka

Nemáme koťátka ani štěňátka, zato máme opičky a pár fotek z opičího ráje Monkey Forest v Ubudu na Bali.

Balijský hinduismus

Přes sílící vliv západní kultury, jsou balijci stále velmi oddaní svému náboženství. Kolem náboženství se vše točí a vše se mu přizpůsobuje.
Balijci věří, že jejich ostrov obývají nadpřirozené bytosti a jejich předkové se po smrti vracejí tam, kde bydleli a chrání svoje rodiny.
Několikrát denně jim proto přináší obětiny. Jsou to malé mističky pletené z palmových listů na něž se dávají květiny, jídlo (většinou v podobě trošky vařené rýže), ale i to co měli jejich předkové rádi, tedy třeba cigaretu nebo kalíšek kávy.

Dobrým duchům a bohům se obětuje na oltáříky a zlým na zem, kde jsou ponechány svému osudu.
Na Bali je údajně až sto tisíc chrámů a svatyň. Jsou roztroušeny v polích, lesích, ve městech i v každé vesnici. Malá svatyně je i v každé domácnosti, hotelu a někdy i v každém pokoji.
Téměř každý týden se někde koná nějaký druh náboženského obřadu, kterému samozřejmě přihlíží spousta turistů. V tomto ohledu jsou balijci velice tolerantní a nemají s tím žádný problém.

Pura Lempuyang

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Tirta Empul

Pura Lempuyang

Balijská tanečnice

Podle definice je tanec umělecká podoba neverbální komunikace, jehož posláním je zprostředkování citů, myšlenek a emocí převážně za doprovodu hudby.
Každý si samozřejmě vybaví druh tance, který je mu pohybově či etnicky nejbližší. V našich krajích se tedy těžko někomu pod pojmem krojovaná tanečnice vybaví "pokřivená" kráska s výrazným líčením v divadelním kostýmu, tančící za doprovodu gamelanového orchestru (mnohočetný mužský soubor hrající na různé bicí nástroje). Je to pro nás prostě stejná exotika, jako pro balijce tanečníci tančící Moravskou besedu.
Tradiční balijský tanec je samozřejmě spjat s hinduismem, a tak zpodobňuje příběhy z eposů nebo znázorňuje souboj mezi dobrem a zlem.

Mimiku, gesta a prohýbání těla, prstů na rukou a nohou do ne zcela přirozené polohy, se učí dívky od útlého mládí. 

hudebníci gamelanového orchestru

Vůně Indonésie

Všeobecně se dá asi o Asii říci, že hlavně ve městech je to intenzivní směs motocyklových splodin s vůní čerstvě připravovaného jídla v pouličních jídelničkách a bohužel i "vůní" všudypřítomných odpadků.
Indonéská příroda je ale také prosycena množstvím tropických květin, z nichž nejaromatičtější je zřejmě plumérie. Ta roste nejen v každé soukromé zahradě, ale hojně i na veřejných prostranstvích.

Na ostrově Bali se dokonce množství rostlin a květů pěstuje na plantážích pro obřadní a obětní účely. V horách se můžete procházet záhony hortenzií nebo afrikánů.

 Každý den najdete na tržištích plné koše čerstvých květů, kterými se plní košíčky pletené z palmových listů.

V období sběru a sušení koření přibývá intenzivní vůně vanilky, muškátových oříšků, hřebíčků a třeba i vůně pomerančové kůry a chilli papriček.

A protože Balijci u svých domků, obchodů, restaurací, hotelů, lodí...několikrát denně obětují bohům a duchům svých zemřelých květy, jídlo a zapalují i vonné tyčinky, bude pravděpodobně Bali určitě tím nejvoňavějším z indonéských ostrovů.