Přestávka

Nemáme koťátka ani štěňátka, zato máme opičky a pár fotek z opičího ráje Monkey Forest v Ubudu na Bali.

Balijský hinduismus

Přes sílící vliv západní kultury, jsou balijci stále velmi oddaní svému náboženství. Kolem náboženství se vše točí a vše se mu přizpůsobuje.
Balijci věří, že jejich ostrov obývají nadpřirozené bytosti a jejich předkové se po smrti vracejí tam, kde bydleli a chrání svoje rodiny.
Několikrát denně jim proto přináší obětiny. Jsou to malé mističky pletené z palmových listů na něž se dávají květiny, jídlo (většinou v podobě trošky vařené rýže), ale i to co měli jejich předkové rádi, tedy třeba cigaretu nebo kalíšek kávy.

Dobrým duchům a bohům se obětuje na oltáříky a zlým na zem, kde jsou ponechány svému osudu.
Na Bali je údajně až sto tisíc chrámů a svatyň. Jsou roztroušeny v polích, lesích, ve městech i v každé vesnici. Malá svatyně je i v každé domácnosti, hotelu a někdy i v každém pokoji.
Téměř každý týden se někde koná nějaký druh náboženského obřadu, kterému samozřejmě přihlíží spousta turistů. V tomto ohledu jsou balijci velice tolerantní a nemají s tím žádný problém.

Pura Lempuyang

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Ulun Danu Baratan

Pura Tirta Empul

Pura Lempuyang

Balijská tanečnice

Podle definice je tanec umělecká podoba neverbální komunikace, jehož posláním je zprostředkování citů, myšlenek a emocí převážně za doprovodu hudby.
Každý si samozřejmě vybaví druh tance, který je mu pohybově či etnicky nejbližší. V našich krajích se tedy těžko někomu pod pojmem krojovaná tanečnice vybaví "pokřivená" kráska s výrazným líčením v divadelním kostýmu, tančící za doprovodu gamelanového orchestru (mnohočetný mužský soubor hrající na různé bicí nástroje). Je to pro nás prostě stejná exotika, jako pro balijce tanečníci tančící Moravskou besedu.
Tradiční balijský tanec je samozřejmě spjat s hinduismem, a tak zpodobňuje příběhy z eposů nebo znázorňuje souboj mezi dobrem a zlem.

Mimiku, gesta a prohýbání těla, prstů na rukou a nohou do ne zcela přirozené polohy, se učí dívky od útlého mládí. 

hudebníci gamelanového orchestru

Vůně Indonésie

Všeobecně se dá asi o Asii říci, že hlavně ve městech je to intenzivní směs motocyklových splodin s vůní čerstvě připravovaného jídla v pouličních jídelničkách a bohužel i "vůní" všudypřítomných odpadků.
Indonéská příroda je ale také prosycena množstvím tropických květin, z nichž nejaromatičtější je zřejmě plumérie. Ta roste nejen v každé soukromé zahradě, ale hojně i na veřejných prostranstvích.

Na ostrově Bali se dokonce množství rostlin a květů pěstuje na plantážích pro obřadní a obětní účely. V horách se můžete procházet záhony hortenzií nebo afrikánů.

 Každý den najdete na tržištích plné koše čerstvých květů, kterými se plní košíčky pletené z palmových listů.

V období sběru a sušení koření přibývá intenzivní vůně vanilky, muškátových oříšků, hřebíčků a třeba i vůně pomerančové kůry a chilli papriček.

A protože Balijci u svých domků, obchodů, restaurací, hotelů, lodí...několikrát denně obětují bohům a duchům svých zemřelých květy, jídlo a zapalují i vonné tyčinky, bude pravděpodobně Bali určitě tím nejvoňavějším z indonéských ostrovů.

Chutě Indonésie.

Ohledně chutí je indonéská kuchyně pro evropany pikantní až pálivá, jako ostatně většina asijských kuchyní. K dochucení se používá hodně čerstvý zázvor, chilli papričky, česnek, kari a jiné bylinky a koření.

Základní suroviny ze kterých se skoro každé jídlo skládá, jsou rýže nebo nudle, zelenina, vejce, tofu nebo tempeh. Z masa pak hlavně ryba, kuře, kachna a na Bali, které není muslimské i vepřové. Porce masa bývá ale spíš ochutnávková. Pohublá kuřata, která pobíhají mezi domky rozhodně nemají stehna velikosti evropských brojlerů. Není ale problém, nechat si ugrilovat rybu ze které se nají celá rodina (barakuda, makrela, black jack, red snaper nebo třeba mahi mahi).

Příprava jídla je celkem rychlá a jednoduchá, a tak se v restauraci vždy začíná vařit až po vaší objednávce. Tudíž jistota čerstvosti. Všeobecně platí, že nejchutnější jídlo dostanete v tržnici nebo přímo na ulici. Prostě tam kde jedí domorodci a chuť tak není přizpůsobena turistům. Tady pak mohou odvážní ochutnat třeba i kuřecí pařátky.

Tradiční jídla, která dostanete skoro všude jsou
Nasi goreng - smažená rýže
Mie goreng - smažené nudle
Bakso - knedličková polévka
Gado Gado - vařená zelenina s arašidovou omáčkou
Satay - masový špízek
Black rice puding - kaše z černé rýže
Pisana goreng - smažený banán

pojízdná polívkárna

Black Rice Pudding

smažené banány a jiné dobroty

Čerstvě usmažený banán nebo jackfruit v těstíčku je prostě mňamka, a čerstvý džus ve kterém stojí brčko, protože je to prostě jenom rozmixované samotné ovoce (tedy z trochou vody, aby to šlo vylít z mixéru) taky nemá chybu. A narozdíl od Evropy doslova za pár korun. O chuti tropického ovoce, které dozraje na stromě a ne v kontejneru na lodi, taky žádná diskuse. Co takhle avokádový džus s palmovým cukrem a střikem limetky nebo kombinaci mango, banán, ananas.

avokádo

mango, mandariky a dragon fruit

 Asijskou specialitou je i zelená barva zákusků a dortů, dobrot z lepkavé rýže, ale třeba i toustového chleba. Barva se získává z pandanových listů, tedy žádná chemie. Sladí se převážně palmovým cukrem.

pandan

zelené koláčky lak lak a palačinka

palačinka politá sirupem z palmového cukru

Jídlo se upravuje většinou ve woku nebo na grilu a do většiny "kuchyní" můžete přímo vidět a tudíž se přesvědčit, že kuchařka vaří z čerstvých surovin. A tak i když vybavení kuchyně rozhodně nesplňuje hygienické požadavky evropské unie obavy ze střevních potíží bývají zbytečné.