Šněrování světem: První hodiny v Jakartě

První co vás zaujme hned po výstupu z letadla v Jakartě je rychlost pasové kontroly. Nebo spíše pomalost. Na celé letadlo jsou vyčleněny pouze dvě přepážky a fronta ihned připomíná imigrační kontrolu po příletu do USA. Pro ty kdo jí absolvovali, není třeba další popis.

Z taxíku vypadá Jakarta jako každé jiné evropské velkoměsto (skleněnobetonové věžáky, obchodní a byznys centra). Jeden rozdíl tu ovšem je a to palmy a další tropické stromy. To že jste v Asii, poznáte až po odbočení do postranních ulic a uliček. Taxík okamžitě obklopí bzučící, prskající, bublající a jinak se projevující mopedy. Není jich ovšem tolik jako třeba v Saigonu. Kvalita povrchu silnic rychle mizí a sklobeton vystřídá plechobambus kombinovaný s cihlotvárnicí. A ještě jeden poznatek pro ty, kteří neustále využívají navigaci na svých každodeních trasách. Jakartský taxikář ji nezná. Jako navigace slouží kolemjdoucí a lidé postávající na rohu ulic. A to je v jednom z největších měst na planetě (10 mil. obyvatel, oficiální údaj 2010) velmi svérázná orientace. Nicméně funguje i při výpadku či nedostupnosti GPS signálu.

Jakata

Jakarta z taxíku

Jakarta určitě není turistickou destinací, spíše působí jako přestupní stanice do dalších destinací, soudě podle toho, že za celý den potkáváte jen velmi málo "bulai" tzn. bílých turistů.
Hlavní atrakce jsou památky z koloniální doby jako je staré město a přístav (Kota a Sunda Kelapa).
Procházkou starým přístavem, jeho velice úzkými uličkami či spíše koridory, jste okamžitě vtaženi do místního života. Vidíte zde lidem do kuchyní, ložnic, obývacích pokojů, krámků a chlívků. Na tomto místě mnohdy reprezentováno jednou jedinou místností.
Oproti tomu posezení v Café Batavia na starém náměstí Taman Fatahillah vás vrátí zpět Evropy.