Balijská tanečnice

Podle definice je tanec umělecká podoba neverbální komunikace, jehož posláním je zprostředkování citů, myšlenek a emocí převážně za doprovodu hudby.
Každý si samozřejmě vybaví druh tance, který je mu pohybově či etnicky nejbližší. V našich krajích se tedy těžko někomu pod pojmem krojovaná tanečnice vybaví "pokřivená" kráska s výrazným líčením v divadelním kostýmu, tančící za doprovodu gamelanového orchestru (mnohočetný mužský soubor hrající na různé bicí nástroje). Je to pro nás prostě stejná exotika, jako pro balijce tanečníci tančící Moravskou besedu.
Tradiční balijský tanec je samozřejmě spjat s hinduismem, a tak zpodobňuje příběhy z eposů nebo znázorňuje souboj mezi dobrem a zlem.

Mimiku, gesta a prohýbání těla, prstů na rukou a nohou do ne zcela přirozené polohy, se učí dívky od útlého mládí. 

hudebníci gamelanového orchestru

Vůně Indonésie

Všeobecně se dá asi o Asii říci, že hlavně ve městech je to intenzivní směs motocyklových splodin s vůní čerstvě připravovaného jídla v pouličních jídelničkách a bohužel i "vůní" všudypřítomných odpadků.
Indonéská příroda je ale také prosycena množstvím tropických květin, z nichž nejaromatičtější je zřejmě plumérie. Ta roste nejen v každé soukromé zahradě, ale hojně i na veřejných prostranstvích.

Na ostrově Bali se dokonce množství rostlin a květů pěstuje na plantážích pro obřadní a obětní účely. V horách se můžete procházet záhony hortenzií nebo afrikánů.

 Každý den najdete na tržištích plné koše čerstvých květů, kterými se plní košíčky pletené z palmových listů.

V období sběru a sušení koření přibývá intenzivní vůně vanilky, muškátových oříšků, hřebíčků a třeba i vůně pomerančové kůry a chilli papriček.

A protože Balijci u svých domků, obchodů, restaurací, hotelů, lodí...několikrát denně obětují bohům a duchům svých zemřelých květy, jídlo a zapalují i vonné tyčinky, bude pravděpodobně Bali určitě tím nejvoňavějším z indonéských ostrovů.

Chutě Indonésie.

Ohledně chutí je indonéská kuchyně pro evropany pikantní až pálivá, jako ostatně většina asijských kuchyní. K dochucení se používá hodně čerstvý zázvor, chilli papričky, česnek, kari a jiné bylinky a koření.

Základní suroviny ze kterých se skoro každé jídlo skládá, jsou rýže nebo nudle, zelenina, vejce, tofu nebo tempeh. Z masa pak hlavně ryba, kuře, kachna a na Bali, které není muslimské i vepřové. Porce masa bývá ale spíš ochutnávková. Pohublá kuřata, která pobíhají mezi domky rozhodně nemají stehna velikosti evropských brojlerů. Není ale problém, nechat si ugrilovat rybu ze které se nají celá rodina (barakuda, makrela, black jack, red snaper nebo třeba mahi mahi).

Příprava jídla je celkem rychlá a jednoduchá, a tak se v restauraci vždy začíná vařit až po vaší objednávce. Tudíž jistota čerstvosti. Všeobecně platí, že nejchutnější jídlo dostanete v tržnici nebo přímo na ulici. Prostě tam kde jedí domorodci a chuť tak není přizpůsobena turistům. Tady pak mohou odvážní ochutnat třeba i kuřecí pařátky.

Tradiční jídla, která dostanete skoro všude jsou
Nasi goreng - smažená rýže
Mie goreng - smažené nudle
Bakso - knedličková polévka
Gado Gado - vařená zelenina s arašidovou omáčkou
Satay - masový špízek
Black rice puding - kaše z černé rýže
Pisana goreng - smažený banán

pojízdná polívkárna

Black Rice Pudding

smažené banány a jiné dobroty

Čerstvě usmažený banán nebo jackfruit v těstíčku je prostě mňamka, a čerstvý džus ve kterém stojí brčko, protože je to prostě jenom rozmixované samotné ovoce (tedy z trochou vody, aby to šlo vylít z mixéru) taky nemá chybu. A narozdíl od Evropy doslova za pár korun. O chuti tropického ovoce, které dozraje na stromě a ne v kontejneru na lodi, taky žádná diskuse. Co takhle avokádový džus s palmovým cukrem a střikem limetky nebo kombinaci mango, banán, ananas.

avokádo

mango, mandariky a dragon fruit

 Asijskou specialitou je i zelená barva zákusků a dortů, dobrot z lepkavé rýže, ale třeba i toustového chleba. Barva se získává z pandanových listů, tedy žádná chemie. Sladí se převážně palmovým cukrem.

pandan

zelené koláčky lak lak a palačinka

palačinka politá sirupem z palmového cukru

Jídlo se upravuje většinou ve woku nebo na grilu a do většiny "kuchyní" můžete přímo vidět a tudíž se přesvědčit, že kuchařka vaří z čerstvých surovin. A tak i když vybavení kuchyně rozhodně nesplňuje hygienické požadavky evropské unie obavy ze střevních potíží bývají zbytečné.

Proč se na Bali každému líbí.

Mluví li člověk s někým o dovolené u moře, někdo vychvaluje Chorvatsko, Itálii, Španělsko, Egypt a jiní tyto destinace zase zavrhují. Pokud se zeptáte někoho na Bali, ten kdo tu byl, tomu se tu líbilo a chce se sem vracet. Čím to je, že každého tak okouzlí? A to neberme v úvahu vliv romatického filmu s Julií Roberts v hlavní roli.
Bude to asi tím, že ač není Bali svojí rozlohou žádný velký ostrov, může každému nabídnout to po čem touží.
Většinu turistů samozřejmě láká azurově modrá voda, koupání a slunce, ale i v tomto ohledu má přece každý různé nároky. Bali však dokáže uspokojit všechny. Doslova každou věkovou kategorii i zájmovou skupinu.
Najdou se zde písčité i oblázkové pláže, místa s minimálními vlnami vhodná pro pobyt s dětmi, ale i spousta pláží s vlnami pro serfaře.

Pláž na Trawanganu

Pláž v Kutě

Pláž na Gili Meno

Pro mladé, preferující pulzující místa, kde to žije dlouho do noci a pláže či přilehlé uličky jsou plné hospůdek, barů a diskoték, se jistě nabízí Kuta či přilehlý ostrov Gili Trawangan. Je zde spousta příležitostí k seznamování a není tu žádný problém sehnat trávu, houbičky či něco pikantnějšího.

Pobřežní promenáda na Trawanganu a video z baru

Pokud si člověk chce užít i pod vodou, taky žádný problém. S přístrojem nebo jen se šnorchlem může pozorovat korály, množství ryb a třeba i plavat mezi obřími želvami (např. Amed nebo přilehlé Gili ostrůvky).

Šnorchlování v Amedu

Milovníci přírody a turistiky mohou ve vnitrozemí objíždět či obcházet nespočet rýžových polí nebo kávové a květinové plantáže. V horách pak navštívit jezera a vodopády.

Opičí ráj Monkey Forest

Ti kteří hledají sami sebe a klid v duši určitě uspokojí množství hinduistických chrámů a chrámků, kde mohou rozjímat a s úctou sledovat třeba nějaký náboženský ceremoniál, kterých se zde koná tolik, že zcela určitě na nějaký narazí.

Město Ubud je i vyhledávanou destinací pro jogíny. Je to jakési duchovní a kulturní centrum Bali.
V jeho ulicích je množství butiků, galerí i obchůdků s obrazy a různými uměleckými předměty. Lze tu navštívit i různé kurzy včetně malířských.

V povědomí mnoha lidí je, že se zde nechá žít stylem "za málo peněz hodně muziky". I na Bali ale platí, že pohodlí a luxus něco stojí. Takže kdo si myslí, že tu bude žít v přepychu a hojnosti a nebude ho to nic stát, tak ten by měl přehodnotit svůj pohled. Ale to je právě to kouzlo, že jsou zde všechny možnosti pro každého podle naditosti penězenky a vůle poznat blíže běžný život a nebo se uzavřít v resortu.

Pozorováním každodenního života obyčejných balijců, kteří jsou po většinu času usměvaví a pohodoví, zjistíte, že  evropan by měl v mnoha případech k úsměvu daleko. Obdělávání rýžových políček v kopcovitém terénu například není vůbec romantické a jednoduché. Určitě při něm hodně bolí celý člověk. A třeba sklizeň hřebíčku z vysokých stromů je asi jen pro odvážné.

Sběr hřebíčku

Ti co pracují v turismu to taky nemají jednoduché. Konkurence je veliká a zajistit si klientelu není určitě snadné. Přesto se lidé usmívají a užívají si každého dne.

A kdo nevěří ať tam běží.